Základní škola Březové Hory Příbram

ZÁKLADNÍ MYŠLENKY

• ZÁBAVA – výuka je pro žáka zábavná
• KLADNÝ POSTOJ ŽÁKA KE ŠKOLE – žák chodí do školy rád
• POZITIVNÍ HODNOCENÍ – žák je motivován pozitivní zpětnou vazbou ve formě známky či slovním hodnocením
• MODERNÍ VYUČOVACÍ METODY – výrazně omezena frontální výuka, převažují skupinové a individuální metody
• AKTIVNÍ ŽÁK – žák se ve škole nenudí, je aktivně zapojen do vyučovacích hodin
• SOFT SKILLS – komunikace, empatie, leadership, řešení různých situací, …
  Hlavně tyto dovednosti se žáci učí používat
• INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP – každé dítě je jiné a má jiné možnosti a učitel to respektuje
• DIFERENCIACE UČIVA – učitel pracuje s obtížností učiva pro jednotlivé žáky
• EMOCE – nedílná součást vyučovacího procesu, žáci se s nimi učí pracovat
• VE ZDRAVÉM TĚLE ZDRAVÝ DUCH – zvýšená dotace hodin tělesné výchovy
• BUDUJEME SEBEDŮVĚRU I RESPEKT K OSTATNÍM – Vedeme děti k jejich sebeuvědomění a důvěře v sebe sama, stejně jako k respektu k druhým
• WELL-BEING A DUŠEVNÍ ROVNOVÁHA – soustředíme pozornost na prostředí, ve kterém se děti učí, a na to, jak se cítí. Duševní pohoda je totiž základem úspěšného vzdělávání. Nedílnou součástí výukového procesu je také podpora tzv. měkkých dovedností – spolupráce, sebereflexe, komunikace atd.
• SPOJUJEME PRAXI S TEORIÍ – vzdělávání jde ruku v ruce s každodenní realitou. Teorie propojujeme s praktickou stránkou života a učíme je především díky zážitkům a vlastnímu poznání za využití těch různorodých vzdělávacích metod

K zásadním změnám ve výuce v ZŠ Příbram – Březové Hory mě vedlo zjištění České Školní Inspekce, která píše o oblíbenosti školy mezi dětmi. Dle výzkumu České školní inspekce (TIMMS 2019) u žáků čtvrtých ročníků je situace následující: „Stejně jako v minulém cyklu šetření TIMSS se i v roce 2019 potvrdilo, že žáci České republiky chodí do školy v porovnání s jejich vrstevníky z ostatních zemí EU nejméně rádi. Obliba školy v uplynulých letech u českých žáků nestoupá, naopak je mírně nižší.

Zatímco v letech 2007 a 2011 přibližně 72 % žáků souhlasilo s výrokem „Do školy chodím rád/a“, v roce 2015 to bylo 68 % a v roce 2019 ještě o 2 procentní body méně. Bohužel toto je situace českých škol, je to vizitka českého systému vzdělávání a bohužel i nás učitelů.
Tento stav chceme změnit a školu žákům zatraktivnit. Výuka musí být zábavná a zaměřená na učivo, lépe řečeno na dovednosti, které budou žáci v běžném životě potřebovat. Jako příklad uvedu: komunikaci, empatii, leadership, schopnost řešit různé problémové (nové) situace a mohl bych pokračovat. Změní se dva základní atributy výuky – metody výuky a hodnocení žáků a ostatní nové myšlenky s atributy souvisící.

Základní vzdělávání vyžaduje na 1. i na 2. stupni podnětné a tvůrčí školní prostředí. Je založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, možností a zájmů každého žáka. Zajišťuje, aby se každý žák prostřednictvím výuky přizpůsobené individuálním potřebám, případně s využitím podpůrných opatření, optimálně vyvíjel a dosahoval svého osobního maxima. K tomu se vytvářejí i odpovídající podmínky pro vzdělávání všech žáků. Hodnocení žáků musí být postaveno na plnění konkrétních a splnitelných úkolů, na posuzování individuálních změn žáka a pozitivně laděných hodnotících soudech. Žákům musí být dána možnost zažívat úspěch, nebát se chyby a pracovat s ní.

Nejméně efektivní metoda je přednáška, jinými slovy frontální výuka, kdy se všichni učí to samé. Při této metodě je jedno, jestli učím deset nebo sto žáků, jen potřebuji dostatečně velkou učebnu a silný hlas. Je ostudou českého školství, že právě tato forma výuky u nás jasně dominuje. Metody, kdy žák je pasivní, jsou nejméně efektivní a dle mého názoru je takto vedená výuka špatná.

Dobrá didaktika se vyznačuje aktivním zapojením žáků do vyučovacího procesu. Dobré vzdělávání neznamená, že si žáci zapamatují látku, kterou se doma naučili. Dobré vzdělávání je to, při němž si žáci zapamatují, co v hodině objevili a vytvořili. Skupinové a individuální metody budou ve škole jasně dominovat, frontální výuka úplně nevymizí, jsou témata, která se jinak vyučovat nedají. Pestré výukové metody jsou nejdůležitějším prvkem motivace, základ pro zapojení žáků do smysluplné školní práce. Pokud chceme mít aktivně pracující třídu, musíme žákům předložit nabídku pestrých, zábavných a prakticky zaměřených aktivit. Pak pro nás pracuje efekt novosti, konformní procesy i to, že nejlépe člověk dělá ty věci, které ho baví. Tím, že nabízíme žákům pestré a zábavné aktivity, zlepšujeme jejich vztah k předmětu i své osobě, takže mnohem lépe přijímají i nezábavné činnosti, kterým se nelze vždy vyhnout.

Cíle základního vzdělávání

Specifika nové vize školy pro 1. – 4. ročník
Pro naplnění nové koncepce školy u dětí mladšího školního věku, je nezbytně nutná intenzivní spolupráce rodičů se školou včetně domácí přípravy a zapojení rodičů do chodu školy. V rámci výuky potom probíhají projektové dny, časté exkurze, výlety, skupinová práce, centra aktivit, učení prožitkem, prohlubování soft skills a well-beingu ve škole.

Slovní hodnocení navrhujeme zavést od r. 2024/25 s tím, že během příštího školního roku (2023/24) budeme slovní hodnocení postupně zavádět souběžně se známkami, aby se děti i rodiče s tímto typem hodnocení seznámili a naučili pracovat.

Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů:

• umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení;
• podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů;
• vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci;
• rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých;
• připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti;
• vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě;
• učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný;
• vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi;
• pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci;
• pomáhat žákům orientovat se v digitálním prostředí a vést je k bezpečnému, sebejistému, kritickému a tvořivému využívání digitálních technologií při práci, při učení, ve volném čase i při zapojování do společnosti a občanského života.

V hodnocení žáků je důležité zaměřit se na proces výuky, to bohužel v českých školách není obvyklé. Většina českých učitelů klade důraz na „nabiflované“ znalosti a ty hodnotí pomocí standardizovaných testů nebo ústním zkoušením. Jen malá hrstka pedagogů si uvědomila, že tomuto stylu hodnocení, už dávno odzvonilo. Žáky bychom měli učit hlavně soft skills a ty poté i hodnotit. Výstupem naší školy by měl být mladý člověk, který umí nejen prezentovat svůj názor, ale i si ho obhájit. Nenechá sebou manipulovat, umí třídit a vyhledávat informace a je empatický.

HODNOCENÍ ŽÁKŮ OD 1. 9. 2024

• • Slovní hodnocení 1. – 3.ročník od 1.9.2024

  • Od 1.9.2025 se zavádí celé škole slovní hodnocení (kromě 8. a 9. ročníku) – postupně opouštíme klasické známkování a to z těchto důvodů:

Známkování není objektivní

Známkování není objektivní, což v praxi znamená, že různí učitelé hodnotí stejného žáka různě. U jednoho učitele může být stejný žák excelentní, u jiného průměrný, u dalšího podprůměrný. Známkování často vychází ze subjektivních představ učitelů o tom, jaké znalosti/dovednosti mají žáci
pro různé úrovně mít.

Známkování  nelze porovnávat mezi školami, často ani mezi třídami

Logickým vyústěním bodu 1 je situace, kdy jednoduše známky nelze porovnávat mezi školami – žáci se stejnými znalostmi a dovednostmi, kteří jsou na jedné škole klasifikování stupněm výborně, mohou být na jiné škole klasifikováni stupněm 2-3. Nefunkční je tedy i využívání průměrů na vysvědčení jako jedné z kategorií rozhodujících o přijetí na střední školu.

Známkování neodráží skutečnou úroveň znalostí a dovedností žáka

Klasifikace postavená výhradně na testování neodráží úroveň znalostí a dovedností žáka, ale pouze momentální stav.

Známkování zvyšuje úzkost a stres žáků

Je zjevné, že především negativní klasifikace zvyšuje úzkost a stres u žáků, a to se odráží v jejich psychickém stavu, sebevědomí, ale i vztahu ve škole. Nízké dávky stresu mohou výkon žáků dočasně zvyšovat, dlouhodobý stres a úzkost má ale vyloženě negativní dopad a je frustrující. Řadě učitelů je
to úplně jedno, protože argumentují tím, že v reálném světě práce budeme také zažívat stresové situace – což je ale demagogie, protože školní výuka nemá být simulací reálného světa, ale přípravou na něj! Má být bezpečným prostředím, ve kterém se nemusíme bát na cokoli zeptat, kam se nemusíme bát chodit z obavy před přepadovkou, naopak kde se chceme učit a poznávat svět.

Špatné známky jsou pro žáky demotivující

Negativní klasifikace je pro velkou část žáků demotivující, což vede k tomu, že jednak ztrácí zájem o předmět, ve kterém jsou neúspěšní, jednak i o samé vzdělávání. Student, který nosí dlouhodobě špatné známky, může zažívat pocity selhání, méněcennosti a ztrátu snahy, strach, frustraci apod.
Touto cestou se ze školy a školství stává pro žáka nepřítel a do školy pak nechodí rádi – což dokazují výsledky studie TIMS 2019, Cituji ze zprávy: “Vztah českých žáků ke škole nelze považovat za dobrý, míra jejich sounáležitosti se školou byla jedna z nejnižších. Žáci v České republice chodí do školy nejméně rádi v porovnání s jejich vrstevníky z ostatních zemí EU.”

Známkování nenabízí žákovi možnosti pro zlepšení

Tradiční známkování žákovi neříká, jak má svůj neúspěch řešit a na co se zaměřit, aby se jeho výsledky zlepšily. Známka sama o sobě totiž není schopna nabídnout žákům směr, jak překonat překážky/problémy ve vzdělávání, ani jim nedává konkrétní zpětnou vazbu na to, jakým způsobem by
mohli své dovednosti zlepšit. V důsledku toho mohou žáci cítit, že jejich hodnocení je fixní a neodráží
jejich potenciál ke zlepšení.

Dalším důležitým aspektem je osobní přístup k žákovi a diferenciace. Pochopení jedinečných potřeb a stylů učení každého žáka může pomoci učitelům vytvořit individualizované plány, které podporují jejich specifické cesty k učení. Tím se zvýší pravděpodobnost, že žák bude moci úspěšně řešit své
slabiny a v budoucnu dosáhne lepších výsledků. Každý žák je přece jiný, zajímají ho jiné věci, má jiné nadání, má také jiné sociální zázemí apod. Počítejme s tím tedy i ve školní praxi.

Známkování je často prostředkem sankce – zlobíš? Bude potrestán testem nebo půjdeš k tabuli!

V řadě případů bohužel známkování slouží jako prostředek sankce – např. žáci, kteří vyrušují, jsou potrestáni okamžitým ústním zkoušením či testem. Mnoho učitelů navíc uplatňuje cestu kolektivní viny, tj. trestá testem celou třídu. To je ale úplně špatně – pro hodnocení chování máme jiné možnosti, máme systémy poznámek, napomenutí, snížené známky apod.
Z těchto důvodů od známkování opouštíme.

Kriteriální hodnocení

Kriteriální hodnocení je forma hodnocení, při které je výkon žáků posuzován na základě předem stanovených kritérií. Tato metoda se zaměřuje na objektivní a transparentní hodnocení, kdy jsou jasně definována kritéria, podle kterých je hodnocen výkon žáků, místo aby se hodnotil pouze výsledný produkt nebo porovnávali žáci mezi sebou.

Hlavní rysy kriteriálního hodnocení:

• Předem stanovená kritéria: Učitelé vytvoří specifická kritéria. Tato kritéria jsou předem sdělena žákům, aby věděli, co se od nich očekává.
• Transparentnost: Žáci přesně vědí, co a jak bude hodnoceno. To podporuje jejich porozumění tomu, co je důležité, a co se od nich očekává.
• Zaměření na dovednosti a znalosti: Hodnocení se zaměřuje na konkrétní dovednosti a znalosti, které žák prokazuje, což vede k přesnějšímu a spravedlivějšímu hodnocení než při používání tradičních známek.
• Formativní hodnocení: Kriteriální hodnocení je často spojeno s formativním hodnocením, kdy učitel poskytuje zpětnou vazbu, která pomáhá žákovi se zlepšovat. Hodnocení tedy není jen sumativní (souhrnné), ale slouží i jako nástroj pro další učení.
• Individuální přístup: Protože se hodnotí jednotlivá kritéria, může být hodnocení přizpůsobeno potřebám a schopnostem jednotlivých žáků, což podporuje jejich osobní růst a rozvoj.
• Spravedlivost: Všichni žáci jsou hodnoceni podle stejných kritérií, což snižuje subjektivitu hodnocení.
• Motivace k učení: Žáci jsou motivováni k dosažení konkrétních cílů a rozvoji svých dovedností, protože vědí, co je potřeba ke zlepšení.
• Lepší zpětná vazba: Umožňuje učitelům poskytovat konkrétní zpětnou vazbu, která pomáhá žákům pochopit jejich silné a slabé stránky.

Jednotlivá kritéria mohou být hodnocena známkou, ale i slovním hodnocením. Celková známka na vysvědčení je tvořena ohodnocením všech kritérií, všechna kritéria mají stejnou hodnotu.